Nadoraz
Jdu až nadoraz
mdloby nadohled
kolena se podlamují
přede mnou sráz
Z třesoucích se rukou
vypadnul mi meč,
luk i šíp
stále ale vevnitř věřím
že bylo, je a bude líp!
Třesou se mi ruce,
nohy i ramena
už dávno nejsem kamenná
Třesu se celá
a není to zimou
protrhla se hráz
A všechny moje slzy
už dávno odtekly…
Už nemám sílu plakat
už nemám sílu křičet
už nemám sílu napsat Ti
ani jedno slovo
Oči se zavírají
v žilách to dotepává…
Klesám…
Jak hluboko musím sejít
kolik síly odevzdat
abych dala prostor něze
abych konečně
přestala
bojovat
s tou Tvojí?
A to všechno
jen ze strachu
z ublížení…
Jdu až nadoraz
vždy
všude
a ve všem
A tak mi už nezbývá
ani kousek sil
Už s Tebou nebudu bojovat,
už se Ti nebudu bránit
už nebudu vrčet ani štěkat
už nebudu ani utíkat
od Tebe ani k Tobě.
Už jsem na kolenou
Nechám se vést
Nechám se svést
Nechám se nést…
Protože moje nohy
protože moje ruce
protože moje srdce
už tu nevládnou…
Tarra 24.5.2022
