Můj koráb

I krutě ztroskotal
můj plamenný koráb

Když za Tebou se
znovu a znovu
vydával

Když do mělčin jsi
znovu a znovu
utíkal

Tu potkala jsem
Přítele, Skřítka, Mudrce

A ten mě pevně obejmul
a naše oči spojily se
a naše duše vzpomněly si
a naše srdce blažily si

A ten mi řekl, že mám být
sama sobě oporou

Složit hlavu do dlaní
do těch svých

A že mám plakat
i když už jsem plakala

Protože moje slzy
vytvoří moře
a to moře opět povznese
můj vznešený koráb

Do hlubin, vrať se s ním do hlubin
šeptala jeho tichá ústa
tam patříš Ty i Tvoje duše

A tak jsem plakala
v jeho pevném objetí
a jeho jasné oči říkaly těm mým

Že mám brát, když dává
neb jsem příliš dlouho sama dávala

A mám dělat i věci
které vůbec nejsou potřeba

Že si moc málo věřím
A že nemám být posera

A že jednou budu
opět zamilovaná

Tarra, 31.7.2023