Jsi…

Jsi pro mě to nejlepší
a zároveň to nejhorší.

Jsi jako něha sedmera moří
jsi jako ocel, co do srdce se noří,

Jsi jako oheň,
co v kamnech praská,
Jsi jako ledovec,
kam v plné rychlosti
narazila Láska.

Jsi jako slunce – neskutečná zář!
Jsi jako měsíc – odvrácená tvář.

Miluji Tvojí hřejivou náruč
a přitom cítím studenou obruč.

Svírá mé srdce, nemůžu dýchat,
drtí mou hlavu, nemůžu snít.
Nenech mě dále se v chaosu zmítat,
ukaž mi směr, ať poznám, kam jít.

Tarra, 21. 1. 2025

PS: Tato báseň původně vznikla s epickým koncem pro dospělé. 😀 Pokusila jsem se to napsat jinak a dopadlo to podobně. O tuto verzi pro přátele si můžete soukromě napsat. 🙂