Vylož na stůl všechny triumfy

Vylož na stůl
všechny triumfy
a neboj se jít dál
neboj se jít hloubš
neboj se jít výš!

Každý horizont je výzva
nové kolo, nová hra!

Nikdy mě nenajdeš,
kde jsi mě zanechal

Nikdy Tě nenajdu tam,
kde jsem Tě opustila

Vykládám karty na stůl
Vykládám na stůl všechny triumfy,
protože vím,
že půjdu do výšky,
že půjdu do hloubky,
že půjdu do dálky…

Půjdeš i Ty?

Tarra, 10.3.2022

Nikdy se nevzdám!

Vhodila jsem granát
do naoko klidného jezera
do naoko ukončené války
(jestli to vůbec byla válka?)

A můj útok byl tak prudký,
že jsem překvapila sama sebe!

První hradba dávno padla
Už to ví kapitán?
Kapituluj do mé náruče
Slož mi hlavu do klína
Konej nebo zemři!

I když je konec bitvy
a všichni moji rytíři
zatroubili na ústup
Bojuji na více liniích
A nikdy se nevzdám!

Nikdy se nevzdám
Lásky…

Tarra, 3.3.2022

Zabouchnout vrata

Mohla bych před Tebou
A tím i před sebou
Tvrdě zabouchnout vrata
Z ořešáku
Až by opadal strop

Ale vím,
Že je pak neudržím
Silou vůle
A zatvrzelostí
To nejsem já

To už dávno nejsem já
A proto pouze přivírám
Jemně a měkce
Pružné dveře z jasanu

Jenom tak, abych si nezavřela srdce
Aby byl vidět proužek světla
Abychom oba trefili domů

Aby mě neděsila tma
Aby mě nevtáhla do svých spárů
Abych se ochránila

Abych se o ně mohla opřít
Z druhé strany
A případně je otevřít

Tarra, 15.11.2021

Když se zasním

Když se zasním
A ulítnu si
Je těžké neuklouznout
A držet směr
Kráčím po hraně
Balancuji na laně

Když se zasním
A zabořím nohy
Do vlhké hlíny
Je lehké přehlédnout
Hranici bažiny
Tekuté písky

Když se zasním
A zahořím
Je lehké vzplanout celá
Hraju si s ohněm
Dráždím salamandra

Když se zasním
A ponořím
Je lehké utopit se
Ve vlastních hlubinách

Je lehké přehlédnout
Kde končí mělčina
Kde je ta hranice mezi nádechem a výdechem
Hranice mezi láskou a šílenstvím

Je lehké
Uklouznout
Vzplanout
Zapomenout

Je lehké se
Zanořit
A už se nikdy nevynořit

Tarra, 24.8.2021

Tanec života

Zatančit si…
S Tebou…

Prý co bych si přál
Zas je mi o rok víc

A Ty nic

Stále stejná
živá
plná, plničká života
a světla
a lásky
ve Tvých očích
zářících
nadějí…

A co my?

Zas je mi o rok víc
a Ty nic

Život mi utíká, protéká pod rukama
crčí mezi prsty
jako krev ze všech bodných ran,
kterými jsme se vzájemě
poctili.

Taju
rozpouštím se
Ještě pár let
a nezbyde ze mě nic

A Ty nic

Ty budeš zářit a svítit staletí!
Až moje duše odletí
Každé léto i každé podletí
Až poslední včely uletí

A zůstanou jen prázdné úly…

Posílám Ti polibek shůry!

Na Tvou zářící tvář
Na Tvé bělostné čelo
Aby zapomnělo
Že jsem žil

A vymazalo tu vrásku…

Tancuj!
A žij dál
Navěky
Jen pro tu lásku…

Staň se jí
A žij dál
Tancuj mezi úly

A já?

Já se budu dívat shůry…

Tarra, 20.8.2021

Sviť mi

Nakládám na talíř
Soucitu pro Tebe
Soucitu pro mne
Chceš ještě přidat?
Je ho tu hodně
Plná náruč
Lásky a něhy
Sběračka hladivého obejmutí
A pokorného pokleknutí

Je to větší než já
Je to větší než Ty
Větší než my

Dám si od všeho kus
Ale každý den
A každou noc
Tak jen buď, ženo má,
A ciť
A sviť
Mi na cestu mou
Na cestu tmou
V jeskyni výzev

Kde je třeba síla
A odhodlání
K uzdravení

Potřebuji Tvoji lásku
Potřebuji Tvoje světlo
Aby neblikalo, aby zahalilo
Celou moji noc
Do laskavého pláště

Utkaného z něhy
A světla
A lásky

Prosím, sviť mi.

Tarra 18.8.2021

Cesta lásky

Jsem unavená
K smrti vyčerpaná
Ze dnů, kdy jsem každé ráno
Každý večer
Sedlala svého oře
A vyrážela s ním na horu

Kde jsem vyhlížela
Jestli v dálce uvidím
Prach, co se zvedá
Zpod kopyt Tvého koně

Kde jsem čekala
Jestli ten můj
Nastraží uši a zařehtá
Mocně pozdraví svého čtyřnohého přítele v dálce
Který Tě nese
Domů

Jsem unavená
K smrti vyčerpaná
Z každého dne
Kdy jsem klopýtala
Tam a zpět
Od cesty k řece
Od řeky k cestě
Z každého dne
Kdy jsem se brodila
Řekou mých citů
A v ní
V nejhlubších hlubinách
Hledala a nacházela
Kamení

Kameny lásky
Které jsem nosila
A dláždila
Tu prašnou cestu
Ke mně

A ta cesta je hotová
Ta cesta je dokončená
Víc kamenů neunesu

Je to Cesta lásky
Dej pozor, až po ní půjdeš
A našlapuj opatrně
Neb kráčíš krajinou mých citů
Stezkou mého srdce
Jsem unavená
K smrti vyčerpaná
Dnes mě, horo, nečekej

Zavřela jsem psy
A nechala otevřenou branku a stáj
Je odemčeno
Jen abys věděl
A nikdy nezapomněl

Tarra 18.7.2021

Když máš v sobě tolik lásky…

Když mi hudba srdce hladí
a má duše na život se znovu ladí
po noci proplakané
oči unavené

Ale připravené
opět žít a vidět krásu
všude a ve všem
a milovat.

***

Intenzivně prociťuju
nahoru i dolů,
zmítaná, přesto nepotopená,
láska neuchopená
prožívaná, proklínaná
milovaná
nesmrtelná

Když máš v sobě tolik lásky,
že to nejde snést,
v jednu chvíli pocítíš,
že Ti žebra praskají
kolem hrudní kosti
a všechno to světlo
se hrne ven
jako když praskne přehrada

A všechno to světlo před sebou hrne bolest,
aby mohlo zářit naplno.

A září to tak moc,
tak intenzivně,
že máš pocit, že zešílíš,
že chceš radši umřít,
chcípnout!

a už se nikdy neprobudit,
vystřelit se na měsíc!

A pak už cítíš jen to světlo.
A miluješ.
A jdeš.
Dál.

Tarra, 8.5.2021

Vychutnat si…

Nechci klouzat po povrchu,
potloukat se podél plotu,
na sebe se dívat svrchu…

Ponořit se! Zabořit se!
Vychutnat si…zašeptat si…

Vzhůru se mnou leť!
Jako by to mělo být dneska naposled…
Se mnou naposled…

Ponoř se se mnou do hlubin oceánu,
dříve než se oba navrátíme k Pánu…

Obejmi mě mocně,
ke své hrudi přitiskni,
svoje ústa mlčenlivá
na ta moje obtiskni.

Pohleď do mých očí,
zlíbej ňadra, břicho…

Jako by to mělo být dneska poprvé…
Jako by to mělo být dneska naposled…

Vychutnej si každý moment,
dokud v našich srdcích
nezavládne ticho

Tarra 10.4.2021