SMRT ROZDĚLUJE, SMRT SPOJUJE…

„Prosím Tě, Markytko, já bych zase potřebovala objednat kytky na pohřeb…“ – „No větší radost mi teda děláš, když si chodíš kupovat kytky pro sebe do vázy…“ – „No vidíš, a ty už jsem si hodně dlouho nekoupila, budu to muset napravit.“ (a napravila 🙂 )

Říkávám, že se jezdím starat o naše staroušky (tátovy rodiče, 88 a 93 let, až na těžké práce a velké nákupy soběstační, samostatní, úžasní!). Ale nedávno mi došlo, jestli se spíš nestarají oni o mě… U nich totiž cítím poslední dobou domov. Takový domov, který jsem necítila nikde a s nikým. Cítím se být u nich velmi milována a v bezpečí, na jednu stranu sice psychicky podporuji celou rodinu, na stranu druhou potřebuju péči i já.

A tak jim dovoluju, aby mě milovali, aby o mě pečovali – každý po svém – děda svou pozorností a rozhovory o tom, jak jde život – a babička – jak jinak než že upeče, uvaří… A ona to umí tak, jak to umí jen babičky (a moje ségra!), že každé sousto pohladí třikrát i duši. Moje záchrana po náročném týdnu je dovézt jim nákup, obejmout je, děda mi uvaří silné kafe a babička přinese voňavé buchty. A povídáme, vyprávíme, smějeme se i mlčíme se slzami v očích a víme. Vyprávějí mi o svých životech za války, po válce, jak žili a jak to nebyla žádná legrace. A ještě ke všemu jim život ke sklonku života naložil. Vnímám, kolik síly v sobě měli a mají, a co vše zažili a jak si díky tomu všeho dobrého váží.

A když se děda ve šťastných chvílích směje, vypadá se všemi svými vráskami a zářícíma očima jako skřítek Dobby!

Ten pocit domova a blízkosti je o to silnější, že teď furt pendluju sem a tam a cítím se velmi, velmi sama.

Ale řekněme, že je ta péče a pozornost asi prostě vzájemná.

Vzájemně se v těchto těžkých časech potřebujeme. Když smrt rozdělí, zároveň nás zbylé spojí. Pokud jsme tomu otevření.

…

Objednala jsem další smuteční kytice. Dědouškovi odešel nejmladší bratr – benjamínek ze čtyř sourozenců, ostatní tři včetně nejstaršího dědy jsou ještě tady.

Ale už to začalo.

Připravuji se na další odchody tím, že jsem více s nimi a užívám si s nimi každé chvilky.

Protože jsou mi blíž než kdykoliv předtím za celý můj život.

Protože nevím, kdy odejdou.

Protože to může být každou chvíli.

A protože to všichni tři moc dobře víme.

…

Tarra, úryvky ze života a smrti, začátek prosince 2022