VÝKLADY – Julie Bohuslavová

Výklady z karet mi vždy přišly spíše jako způsob, jak tahat z lidí peníze, než něco, čemu se dá věřit. Jenže když něco začne dělat Vaše sestra, tak Vám to nedá a chcete nakouknout pod pokličku.

Vymyslet první otázku je vždy trochu oříšek, ale to nevadí. Jakmile se rozjedou vesmírné proudy, tak najednou vím, co mě trápí a na co se mám dnes zeptat.

Tarra dělá výklady intuitivně, jako ostatně všechno ve svém životě. Není to o tom, že karty naskládá do předem daných obrazců a každá jedna karta Vám dá veledůležitý střípek správného řešení.
Je to o napojení, zamyšlení, nasměrování a o hledání mezer v mysli i srdci, na kterých je třeba pracovat. Výklady s Tarrou mi vždy něco dají a něco vezmou. Tříbí myšlenky, urovnávají pocity a dají třeba i letmo nahlédnout tam, kam ze své pozice běžně nevidíme.

Každému, kdo se zrovna něčím trápí, něco řeší, nebo má prostě zásek, chci doporučit:

Jděte za Tarrou. Nejen její napojení na vesmír a práce s věděním, které nám může poskytnout, ale stejně tak její energie, schopnost napojení se i na Vás a příjemně strávený čas, Vám jistě dají možnost poodstoupit, pohlédnout na své trable z jiného úhlu, na chvíli vydechnout a odpočinout si nebo naopak zabrat – podle toho, co si zrovna vesmír myslí, že potřebujete.

A Vesmír ví.
A Tarra… Tak ta zase ví, jak s ním mluvit.

Nebojte se užít si svou chvíli napojení.
A pokud nevěříte – dejte tomu šanci, nemáte co ztratit.

VÝKLADY – Julie Bohuslavová

Výklady z karet mi vždy přišly spíše jako způsob, jak tahat z lidí peníze, než něco, čemu se dá věřit. Jenže když něco začne dělat Vaše sestra,…

Čakrová geometrie

Série 9 kreseb znázorňujících hlavní energetická centra v těle, tzv. čakry.


Originálně a netradičně pojaté znázornění čaker nejen pro dekorační, ale i praktické využití:

  • super boost pro váš osobní a duchovní rozvoj
  • TEMATICKÉ PODLOŽKY zesilují účinky vašich krystalových mřížek
  • SÉRIE REPRODUKCÍ je luxusní, transformačně a energeticky podpůrný prvek do vašeho domova, pracovny, či osobního koutku
  • extrémně vhodné i do vašich terapeutických prostorů

Série je rozšířená z nejznámějších základních sedmi čaker o dvě další kresby. Obsahuje tedy kresby těchto čaker – kořenové, křížové, pupeční, solární, srdeční – ženská polarita, srdeční – mužská polarita, krční, třetí oko, korunní.



Jsou různé možnosti, jak si tuto sérii si u mě můžete zakoupit:

  • AUTORSKÉ REPRODUKCE – kvalitní a stálobarevné tisky s ochranou proti UV záření na fotopapíře, lehce matný saténový lesk, bílý okraj pro zarámování.
  • ZALAMINOVANÉ PODLOŽKY POD KRYSTALOVÉ MŘÍŽKY – obyčejný tisk, lesklá laminace. Na přání lze použít i stálobarevný tisk, kde je potřeba počítat s vyšší cenou (min. o 500,- Kč – v příp. zájmu pošlu kalkulaci).

U obou verzí si můžete vybrat ze základních formátů 20 x 20 cm nebo 30 x 30 cm.

Jiné rozměry jsou možné po dohodě.



Cena:

  • Podložky 20 x 20 cm / 2.999,- Kč
  • Podložky 30 x 30 cm / 3.999,- Kč
  • Reprodukce 20 x 20 cm / 3.999,- Kč
  • Reprodukce 30 x 30 cm / 4.999,- Kč

Cena je vždy za celou sérii, obdržíte tedy 9 podložek nebo reprodukcí.

Poštovné je v ceně, Česká pošta, Balíkovna či Zásilkovna dle domluvy.

Doba dodání: 1 – 2 týdny.



Napište si o svojí Čakrovou geometrii:

Čakrová geometrie

Série 9 kreseb znázorňujících hlavní energetická centra v těle, tzv. čakry. Originálně a netradičně pojaté znázornění čaker nejen pro dekorační, ale i praktické využití: super boost pro…

PONĚKUD OSOBNÍ PŘÍBĚH

…o masážích, rozchodu a temné noci duše. A také o soucitu, radosti z přátelství a znovuzrození.

Kdysi mi jedna vědma řekla, že vidí v mých dlaních sluníčka. Vůbec jsem to nechápala a masáže mne vůbec, ale vůbec nenapadly… Já? Dlooouhou dobu bezdotyková bytost? Když na mne někdo sáhnul, oklepala jsem se, trhala jsem sebou, nesnášela jsem to, zvlášť od cizích nebo ne tak blízkých lidí. Ale čas plynul, bloky se rozpouštěly, masky padaly, cit se probouzel…

A poslední roky jsem začala malovat hodně strukturované, na dotyk zajímavé obrazy. A nesmírně ráda jsem se jich dotýkala a hladila je. A nejen je, měla jsem a mám stále velkou potřebu dotýkat se věcí, stromů, trávy, hlíny, kamení…

Možná mi všechny tyhle obrazy už dávno chtěly říct, že se mám dotýkat nejen barvami, ale i dlaněmi…

Teď přijde ta možná navenek nesouvisející část příběhu, ale je neopomenutelná a hraje v této životní hře důležitou roli – na podzim v roce 2020 jsem se rozešla se svým manželem – po 10 letech manželství a po dlouhém období, kdy jsme řešili, jak to bude s námi dál, co by šlo a nešlo. A prošla si dost temným obdobím – nejprve jsem byla dva měsíce nemocná – měla jsem atypický zápal plic (a nemohlo se dlouho přijít na to, co mi vlastně je), prokašlala a proplakala jsem skoro každou noc. Další dva měsíce jsem dokašlávala a cítila, jak mi chrastí v hrudníku a ještě déle jsem se z toho hrabala psychicky. Říká se tomu také temná noc duše. A jsou to přesně ty skryté chvíle, které nikdo nevidí, které tahle doba internetu, sociálních sítí a instantních fotek neukazuje.

Fakt jsem nečekala, že mě to tak semele – i fyzicky, přestože jsem věděla, že už v tomto vztahu za daných podmínek nemohu pokračovat. Teď zpětně jsem si uvědomila, že prostě nenávidím něco jen tak vzdávat. A taky jsem si uvědomila, že jsem ještě další rok podvědomě doufala, že se třeba něco změní. Že se změním já. Nebo on. Ale tohle já prostě po nikom nemůžu chtít, aby se měnil. Kvůli mě. Ne kvůli sobě. Kdoví, jestli to vůbec jde v některých zásadních věcech a nastaveních. Možná. A možná, že to bylo tak, že jak postupně shazuji své masky a odkrývám, kdo skutečně jsem a nejsem, tak už prostě nejsem ta, která tu byla před 10 lety. Málokdo asi zůstává stejný – a přesto v lecčems stejní zůstáváme.

Každopádně jsem měla obrovské štěstí, že jsem si včas uvědomila, že už je toho na mě moc a nezvládám to, když jsem zjistila, že už nechci mluvit ani se svou nejbližší kamarádkou, že nechci vstávat, starat se o nikoho a o nic, natož o sebe pečovat. Jedno osudné ráno, kdy jsem se tu mátožně potácela a přemýšlela, jestli si vůbec mám dělat snídani, oblékat se nebo jen tupě hledět do zdi, jsem si uvědomila, že je zle, překonala jsem se, zavolala jsem svojí kamarádce a vše jí vyklopila. Každý den jsme byly alespoň v malém kontaktu, abych se z toho vyhrabala. Vděčím jí za hodně. Díky, Leni.

A po tomto období přišlo období hýčkání. Každý týden jsem si dopřála minimálně jednu masáž nebo jinou péči. A nechyběl ani hladivý pokec s novou kamarádkou čarodějkou Mončou, která mi dávala úžasné šamanské masáže pro moje vyčerpané tělo.

A tahle moje nová kamarádka – s tou jsem omládla o deset let. Co o deset. O patnáct, možná o dvacet! Ty jo, to vypadá, jako bych byla stará – ale nejsem. Vůbec! Život teprve začíná! Neskutečná energie! To jaro bylo to „nejjarovatější“ jaro, které jsem kdy zažila. Mohla jsem ochutnat to být konečně sama sebou, absolutně autentická, zažít si do morku kostí, že energie a duchovní kecy jsou součástí života stejně jako rozebírání chlapů a mluvení sprostě, užít si nekonečný smích až z hloubi břicha kvůli debilitám, chechtat se jak puberťačky… a probrat spolu každej prd. Doslova! Absolutní otevřenost a autentičnost. Svoboda.

A po každém našem setkání jsem měla pocit plných baterek, uvědomění, že jsem, kdo jsem a nestydím se za to, že jsem v pořádku, v duši mám mír a všemi těmi nekončícími záchvaty smíchu jsem si vždy připsala pár let života navíc.

A toto blízké setkávání a pravidelnou intenzivní sebepéči bych doporučila každé ženě, která se potřebuje dát dohromady – dobít dlouhodobě vybité baterie, rozsvítit se, najít sama sebe, svou ženskou stránku a svůj směr.

A – už se pomaličku blížíme k tomu proč a jak – tahle kamarádka čarodějka, co mne každý týden masírovala, si chtěla udělat masérský kurz.

A já jsem takhle v březnu nebo kdy to bylo postávala před zrcadlem, koukala se na sebe a povídala si často sama se sebou. A říkám si: „Tak, co, lásko moje, co teď budeš dělat se svým životem? Nemáš vztah, jakej bys chtěla, podnikání Ti nefrčí tak, jak bys chtěla, nebydlíš tam, kde bys chtěla… Co budeš dělat? Kam půjdeš?“ – „Nevím, teď nevím nic…“

Zároveň jsem velmi silně cítila, že potřebuju toto období ničeho. Ticho před bouří. Opravdu. Vnitřně jsem cítila, jak je tento bod nula důležitý, protože z toho něco vznikne. Semínko v hlíně. Na povrchu se nic neděje, ale vevnitř už to bublá, už to puká, už to leze, už to ROSTE!

A jednou si takhle stojím před tím zrcadlem, v klidu a míru se koukám na to NIC a najednou mi jakoby nic do ucha cvrnkne myšlenka: „Co takhle udělat si masérský kurz?“

A moje taky já – „Tyvole! Zase další nová věc???! Není to jen proto, že si ho chce udělat ta kamarádka? Nejsem ovlivněná tím, že furt chodím na masáže? No, víš co, miláčku, necháme to do rána a uvidíme. Nápadů míváš spoustu, ale u máločeho vydržíš nebo je to udržitelnej nebo dobrej nápad. A když Ti to v hlavě vydrží, podíváme se na to znovu.“

Ale ta myšlenka nikam neodběhla a zůstala se mnou.

Říkám to kamarádce – hned druhý den jsme totiž měly náš čarodějnický sněm. A víte co? Další den mi poslala odkaz na masérskou školu, kde si chtěla dělat kurz, že se zrovna nějaké kurzy chystají. A jestli do toho teda jdem?

Šly jsme. Okamžitě.

Dostala jsem se tím úplně do nové energie, krásně mě to nastartovalo do života. Nové prostředí, noví lidé, nové zážitky… a zažehlo to ve mně touhu vzdělávat se víc. A protože jsem trochu šílená, tak jsem se přihlásila asi na čtyři různé kurzy najednou. Masérský, vztahový, práce s krystaly a spirituálně-podnikatelský. A hlásím se na další. Vzdělávání a nasávání nových informací mě fakt baví. Zpětně vidím, že jsem to trochu přepískla, dost jsem pak nestíhala, ale už se to zase rovná.

A těchto investic rozhodně nelituju, protože se mi konečně ukázalo, k čemu to moje nenasytné nasávání informací a zkoušení nových věcí je.

Začala jsem věci vnímat jinak.

A vše se mi propojilo dohromady.

Přišla mi vize, jak všechny moje široširé znalosti a dovednosti propojit do úžasného pobytu pro ženy a jejich napojení se na sama sebe. (viz. Dlouhá cesta)

A přestože je to pro mě překvapivě naplňující, nemasíruju nijak často. A asi ani nebudu, protože se chci věnovat především malování. Ale říkám si – i kdyby ta jediná věc, kterou mi ten kurz přinesl, byl návrat do života, stálo mi to za to.

Přeji vám všem, abyste nemuseli takové hluboké věci a bolesti prožívat. Možná to patří k životu, možná to patří ke mně k té mé citlivosti a hloubce. Každopádně mě to naučilo mnohému. Především obrovskému soucitu. Už vím, proč se říká, že je rozvod druhým nejtěžším traumatem v životě hned po smrti někoho blízkého. Je rok 2024 a už chápu kamarádku, která se z rozvodu hrabala několik let a pravila, že jí to stálo, cituji: „čtyři roky tvrdý práce u psychologa“.

Rozumím. Chápu. Soucítím.

A děkuji.

A pokud se chcete sami přesvědčit, zda-li mám opravdu v dlaních sluníčka – můžete přijít na masáž nebo si jen tak popovídat. O životě, o obrazech, o bolestech i radostech.

PONĚKUD OSOBNÍ PŘÍBĚH

…o masážích, rozchodu a temné noci duše. A také o soucitu, radosti z přátelství a znovuzrození. Kdysi mi jedna vědma řekla, že vidí v mých dlaních sluníčka….

Postarat se…

Když sama víš, co Ti jde špatně
a někdo Ti to připomene
Když je zrovna život těžký
a nikdo na Tě nevzpomene

Když jdeš pomalu
krok za krokem
v režimu přežití
a zas slyšíš ty kecy
že jsi málo ženská
že prý jsi moc chlap

Ale japak jinak to udělat?
Japak jinak se postarat?

Vždyť i bez chlapa
někdo to udělat musí
nařezat dříví
vymalovat
popohnat řemeslníky
vydělat prachy
opřít se o sebe
obejmout sama sebe
a v tichu se vyplakat

Sama o sebe
se postarat.

Tarra, 13.12.2023

Postarat se…

Když sama víš, co Ti jde špatně a někdo Ti to připomene Když je zrovna život těžký a nikdo na Tě nevzpomene Když jdeš pomalu krok za…

Neohlížej se

Neohlížej se,
když už jsi skoro zapomněl
svoje staré jméno.

Nevracej se zpět,
když už téměř nepoznáváš
svoje staré „dobré“? přátele.

Jak se to mohlo stát?

Ta doba je pryč

Jen tady a teď
Nové tváře
Nové cesty
Nové příležitosti…

A není cesty zpět.

Tarra, 17.10.2023

Neohlížej se

Neohlížej se, když už jsi skoro zapomněl svoje staré jméno. Nevracej se zpět, když už téměř nepoznáváš svoje staré „dobré“? přátele. Jak se to mohlo stát? Ta…

Vzdálená…

Připadám si TAK vzdálená…
Od Tebe, od přátel,
od mých starých dobrých známých
i těch nových neznámých…
Od světa.

Změnil ses Ty?
Já?
Nebo snad sám svět?

Odpověď znám
– ušla jsem dlouhou cestu.
A nečekám.
A přece
– vyhlížím.

Tarra 3.10.2023

Vzdálená…

Připadám si TAK vzdálená… Od Tebe, od přátel, od mých starých dobrých známých i těch nových neznámých… Od světa. Změnil ses Ty? Já? Nebo snad sám svět?…

Medová

Moje láska k Tobě
už nebolí jako tisíc štípanců.
A v mojí hlavě nerojí se
na milion myšlenek.

Netrhá mě na kusy,
ale dává dohromady.
Ujišťuje znovu a znovu,
že hluboko uvnitř vím.

Je to jako jít ke včelám
v příjemně slunečném dni.

Moje láska k Tobě
už netryská jako šílená,
jako žhavý gejzír,
co popálí vše, co je v dosahu.

Pomalu, ale jistě
se ve mně přelévá,
hladí, zaceluje a voní.

Jako hrnec plný medu.

Tarra, 24.9.2023

Medová

Moje láska k Tobě už nebolí jako tisíc štípanců. A v mojí hlavě nerojí se na milion myšlenek. Netrhá mě na kusy, ale dává dohromady. Ujišťuje znovu…

Štěbetání

Když máte v sobě
jako v pokojíčku
a jste v tichu
A v tom tichu
je všechno

Chcete to sdílet
a přece to nejde
Ale jeden pohled do očí
by stačil
aby to řekl

To všechno

Protože duše
si štěbetají…

Tarra 5.8.2023

Štěbetání

Když máte v sobě jako v pokojíčku a jste v tichu A v tom tichu je všechno Chcete to sdílet a přece to nejde Ale jeden pohled…

Ochránce

Byla jsem skálou
byla jsem štítem
byla jsem vždy
a všude
poslední baštou
a útočištěm

Zůstala jsem stát
poslední na nohou

Ale příliš dlouho jsem
všechno
a všechny
ochraňovala

A tak se ptám
Kdo ochrání mě?

Protože teď jsou všechny moje brány zavřené
všechny dubové závory netknuté
a na svých místech ve střehu
a na pozoru se mají
všichni moji vojáci

A já se ptám
Kdo ochrání mě
samu před sebou?

Tys mě nechránil
Tys to vždy věděl
že to nepotřebuju
i když jsem si myslela opak

Ale Tys věděl
jak moc jsem silná
Ty jsi vždy viděl
ten můj potenciál
tak jako já vidím ten Tvůj

Nikdy jsi mě nepolitoval
Naopak jsi mě povzbuzoval

Protože jsi ochránce mé síly.

Ještě ale bude třeba
ochránce mé zranitelnosti.

Tarra, 5.8.2023

Ochránce

Byla jsem skálou byla jsem štítem byla jsem vždy a všude poslední baštou a útočištěm Zůstala jsem stát poslední na nohou Ale příliš dlouho jsem všechno a…

Můj koráb

I krutě ztroskotal
můj plamenný koráb

Když za Tebou se
znovu a znovu
vydával

Když do mělčin jsi
znovu a znovu
utíkal

Tu potkala jsem
Přítele, Skřítka, Mudrce

A ten mě pevně obejmul
a naše oči spojily se
a naše duše vzpomněly si
a naše srdce blažily si

A ten mi řekl, že mám být
sama sobě oporou

Složit hlavu do dlaní
do těch svých

A že mám plakat
i když už jsem plakala

Protože moje slzy
vytvoří moře
a to moře opět povznese
můj vznešený koráb

Do hlubin, vrať se s ním do hlubin
šeptala jeho tichá ústa
tam patříš Ty i Tvoje duše

A tak jsem plakala
v jeho pevném objetí
a jeho jasné oči říkaly těm mým

Že mám brát, když dává
neb jsem příliš dlouho sama dávala

A mám dělat i věci
které vůbec nejsou potřeba

Že si moc málo věřím
A že nemám být posera

A že jednou budu
opět zamilovaná

Tarra, 31.7.2023

Můj koráb

I krutě ztroskotal můj plamenný koráb Když za Tebou se znovu a znovu vydával Když do mělčin jsi znovu a znovu utíkal Tu potkala jsem Přítele, Skřítka,…

Sledujte mě na instagramu @tarra_dlabkova_art

Kontakt

Tarra Dlabková


tel:
email:
ič:

Letohrad
731 922 012
tarra.dlabkova@gmail.com
74548051

© Tarra 2007-2026
design by WebsON