Proč?

Ptáš se, proč už nemaluju?
Ptáš se, proč už netancuju?
Ptáš se, kde jsou další básně?

Ptej se sám sebe,
proč kdykoliv tvořím,
tak Ty jsi tu se mnou…?

Ptej se sám sebe
proč při tom stále
čerpám z naší lásky…?

Ptej se sám sebe,
proč stále vidíme se ve snech
a v našem světě málokdy…?

Ptej se sám sebe,
proč se naše duše
dotýkají na dálku…?

Ptej se sám sebe
proč už si s nikým
nezatancuješ tak,
jako se mnou…?

Ptej se sám sebe
proč jsi mi tenkrát řekl
tu větu, kterou už
nikdy z hlavy nevymažu…

…

Ptáš se, proč už nemaluju?
Ptáš se, proč už netancuju?
Ptáš se, kde jsou další básně?

Proč jsem chladná jako led?

Protože už nechci doufat,
dalších tisíc let,
když se mezi námi zdá

být vše

navěky

ztraceno.

Tarra, 19.6.2023

Hloubka

Jaké to je, žít bez lásky?
Bez té pravé, hluboké lásky?

Když máš
dokonalý život
ženu, děti, práci…

Naoko vše
tak
jak to mělo
a má být
a přesto
Tvoje hruď
zeje
prázdnotou.

Jaké to je,
nedovolit si lásku?
Nedovolit si stíny?
Nedovolit si
Nepřipustit si

HLOUBKU…

Když ve vztahu
chybí láska,
když ve vztahu
chybí hloubka,
ani tisíc růží
nezachrání
tyhle dva

Ani tisíc růží
nezachrání
Tebe
ani Tvoje srdce
ani Tvojí duši

Čeká Tě jen
zatracení
nezakusíš
naplnění
neuvidíš
věčnost
neucítíš
vděčnost

Jen
nekonečné
kdyby

Tarra, 7.3., 1.6. 2023

Budu Tě zkoušet

Myslíš, že mě dostaneš?
Že si pohraješ,
jak si umaneš?

Jen si zahraješ
kostky se smrtí,
karty s náhodou,
ruletu s důvěrou.

Budu Tě zkoušet,
jestli utečeš,
jestli nezradíš,
jestli vydržíš.

Budu Tě zkoušet,
jaká je Tvá vůle,
jaká je Tvá láska,
jak moc máš
otevřené srdce
a jestli ctíš
co na srdci, to na jazyku.

Budu Tě zkoušet,
jak jsi citlivý,
jak jsi pravdivý
jak jsi odvážný.

Budu Tě zkoušet,
jestli je bezpečné
se Ti otevřít.

Tarra, 23.4.2023

Bestie

Přichází další nevinná duše,
která se zakoukala
do té mé.

Ale má mysl se zlobí
moje srdce se vzteká
a moje duše
jen konsternovaně zírá.

Nevyjde to, nevyjde!
Tohle není on!
Křičí moje celé já
a jako zběsilé zvíře
naráží do zdí,
vrčí na cizince
a kouše do mříží!

Devět bodů z deseti!
Vždycky něco chybí!

A já bych tak ráda.
Ale nejde to, nejde,
prostě to nejde!

Tarra, 7.4.2023

Nový život

„Jak se dá navázat na starý život?
Jak se dá pokračovat, když v srdci začínáte chápat, že se vrátit nelze?“

(Návrat krále – Pán prstenů, J.R.R.Tolkien)

Je tu nový život. Není horší ani lepší než ten starý. Je prostě jiný.

Je v pořádku plakat
Je v pořádku řvát
Je v pořádku pořád dokola se ptát
jak se to mohlo stát
a jestli jsme pro ně nemohli něco udělat…

Je v pořádku mluvit
Je v pořádku mlčet
Je v pořádku na celé kolo křičet

Je v pořádku se zase začít smát
A z něčeho si srandu udělat.

Máma by to tak chtěla.

Máme o anděla víc
A život jde dál

Je to nový život. Není horší ani lepší než ten starý. Je prostě jiný.

Tarra, báseň na rozloučenou, 22.4. 2022

Poznám…

Poznám to z Tvých očí,
poznám to z Tvé kůže,
poznám to z Tvé postavy.

Poznám to z Tvých šedin,
poznám to z Tvých vrásek,
i Tvůj postoj prozradí mi,
všechny Tvoje nálady.
Jak se má Tvá duše.
Jak se má Tvé srdce.

Umím číst v Tvém těle
jako bys to měl
napsáno na čele
Jako bych seděla
na březích řeky
její vlnky
píšou linky
a odlesky slunce
vypráví…

Vidm i to nejhlubší,
co máš skryté ve Tvé mysli.
A z temných koutů vylézá
jen když se nikdo nedívá.

Poznám, co Ti chybí,
poznám Tvoje chyby.
Poznám Tvoje neřesti
ale i Tvé bolesti
stejně jako radosti.

Poznám to z Tebe
stejně jako z obrazů.

Přečtu si Tě,
načtu si Tě,
vše, co v sobě ukrýváš.

Poznám, jestli žiješ
nebo jenom přežíváš.

Tarra, 8.4.2023

Probouzení

Když jsem Tě
po tom divokém roce
znovu uviděla
cítila jsem bezvětří.
Vyprahlou poušť
tichou pustinu
mrtvou planinu
Odvrácenou stranu Měsíce

I když mě Tvá duše
dříve vždycky hřála
Jako ohnivá tvář Slunce
Zahřívala tu mou

Nyní však Tvoje lví síla
utichla
A vítězný řev
zní pouze v mojí mysli

A tak se přede mnou rozprostřely
bezbřehé
pláně oceánu
kam jsem se konečně doplazila
když jsem se probudila
bylo to včera – lehce k ránu
když skončila noční můra
a strastiplná pouť

14 let utrpení
14 let připoutání
14 let nadějí
14 let smutků
14 nenaplněné lásky

A věky a věky propojení…

Končím s Tebou, Ty jeden hade!
Končím s Tebou, můj milý příteli.

Miluji Tě,
opouštím Tě
Miluji Tě,
propouštím Tě

Ze svého srdce
Ze svého těla
Ze svojí mysli

A děj se, co má se dít…
Už nebudu čekat
Na Tebe, na Tebe ani na Tebe
Už nebudu lpět
Na Tobě, na Tobě ani na Tobě

Jen na lásce
čisté jako sníh

A srdce naplnění

A vzájemném propojení

Tarra, 7.4.2023

Pochybnosti

I já mám svoje pochybnosti,
když se tak ploužím ve stínech,
když se tak ploužím ode zdi ke zdi
a neslyšíš ani můj dech.

Jak bys ho taky mohl slyšet,
když ve mně něco umřelo.
A nevím, kdy to bude vzkříšeno.
Jestli vůbec.

I já mám svoje pochybnosti
o tom, co bylo, je a bude,
budoucnost zahalená,
minulost nakukuje.

I já mám svoje pochybnosti,
nenech se zmást mým vzezřením,
nenech se zmást mojí silou.

I Ty bys je měl mít,
neb bez nich
bys jen
zpych.

Tarra, 20.3.2023

Vítr

Když zvedne se vítr a se stromy tančí
Když nadšeně smějou se a větvemi jančí
Když v půli ohnou se a stejně se nezlomí

Tak vidím sebe

Když vichr zavyje a prosviští houštinou
Pohladí mech a pročistí vzduch
Když vše se naladí na notu jedinou

Tak slyším Tebe

Když zvedne se vítr a strom se mu poddá
Když jemně ho obejme a korunu načechrá
Když jeden druhému tiše se oddá

Tak cítím nebe

Když zvedne se vítr a se stromy tančí
Vzpomenu na Tebe a na Tvoje objetí
Na Tvoje slova, když nejsi v zajetí…

Tarra, 30.1.2023, inspirováno toulačkou v čistém čerstvém sněhu a větru.