Medová

Moje láska k Tobě
už nebolí jako tisíc štípanců.
A v mojí hlavě nerojí se
na milion myšlenek.

Netrhá mě na kusy,
ale dává dohromady.
Ujišťuje znovu a znovu,
že hluboko uvnitř vím.

Je to jako jít ke včelám
v příjemně slunečném dni.

Moje láska k Tobě
už netryská jako šílená,
jako žhavý gejzír,
co popálí vše, co je v dosahu.

Pomalu, ale jistě
se ve mně přelévá,
hladí, zaceluje a voní.

Jako hrnec plný medu.

Tarra, 24.9.2023

Štěbetání

Když máte v sobě
jako v pokojíčku
a jste v tichu
A v tom tichu
je všechno

Chcete to sdílet
a přece to nejde
Ale jeden pohled do očí
by stačil
aby to řekl

To všechno

Protože duše
si štěbetají…

Tarra 5.8.2023

Ochránce

Byla jsem skálou
byla jsem štítem
byla jsem vždy
a všude
poslední baštou
a útočištěm

Zůstala jsem stát
poslední na nohou

Ale příliš dlouho jsem
všechno
a všechny
ochraňovala

A tak se ptám
Kdo ochrání mě?

…

Protože teď jsou všechny moje brány zavřené
všechny dubové závory netknuté
a na svých místech ve střehu
a na pozoru se mají
všichni moji vojáci

A já se ptám
Kdo ochrání mě
samu před sebou?

…

Tys mě nechránil
Tys to vždy věděl
že to nepotřebuju
i když jsem si myslela opak

Ale Tys věděl
jak moc jsem silná
Ty jsi vždy viděl
ten můj potenciál
tak jako já vidím ten Tvůj

Nikdy jsi mě nepolitoval
Naopak jsi mě povzbuzoval

Protože jsi ochránce mé síly.

Ještě ale bude třeba
ochránce mé zranitelnosti.

Tarra, 5.8.2023

Můj koráb

I krutě ztroskotal
můj plamenný koráb

Když za Tebou se
znovu a znovu
vydával

Když do mělčin jsi
znovu a znovu
utíkal

Tu potkala jsem
Přítele, Skřítka, Mudrce

A ten mě pevně obejmul
a naše oči spojily se
a naše duše vzpomněly si
a naše srdce blažily si

A ten mi řekl, že mám být
sama sobě oporou

Složit hlavu do dlaní
do těch svých

A že mám plakat
i když už jsem plakala

Protože moje slzy
vytvoří moře
a to moře opět povznese
můj vznešený koráb

Do hlubin, vrať se s ním do hlubin
šeptala jeho tichá ústa
tam patříš Ty i Tvoje duše

A tak jsem plakala
v jeho pevném objetí
a jeho jasné oči říkaly těm mým

Že mám brát, když dává
neb jsem příliš dlouho sama dávala

A mám dělat i věci
které vůbec nejsou potřeba

Že si moc málo věřím
A že nemám být posera

A že jednou budu
opět zamilovaná

Tarra, 31.7.2023

Proč?

Ptáš se, proč už nemaluju?
Ptáš se, proč už netancuju?
Ptáš se, kde jsou další básně?

Ptej se sám sebe,
proč kdykoliv tvořím,
tak Ty jsi tu se mnou…?

Ptej se sám sebe
proč při tom stále
čerpám z naší lásky…?

Ptej se sám sebe,
proč stále vidíme se ve snech
a v našem světě málokdy…?

Ptej se sám sebe,
proč se naše duše
dotýkají na dálku…?

Ptej se sám sebe
proč už si s nikým
nezatancuješ tak,
jako se mnou…?

Ptej se sám sebe
proč jsi mi tenkrát řekl
tu větu, kterou už
nikdy z hlavy nevymažu…

…

Ptáš se, proč už nemaluju?
Ptáš se, proč už netancuju?
Ptáš se, kde jsou další básně?

Proč jsem chladná jako led?

Protože už nechci doufat,
dalších tisíc let,
když se mezi námi zdá

být vše

navěky

ztraceno.

Tarra, 19.6.2023

Hloubka

Jaké to je, žít bez lásky?
Bez té pravé, hluboké lásky?

Když máš
dokonalý život
ženu, děti, práci…

Naoko vše
tak
jak to mělo
a má být
a přesto
Tvoje hruď
zeje
prázdnotou.

Jaké to je,
nedovolit si lásku?
Nedovolit si stíny?
Nedovolit si
Nepřipustit si

HLOUBKU…

Když ve vztahu
chybí láska,
když ve vztahu
chybí hloubka,
ani tisíc růží
nezachrání
tyhle dva

Ani tisíc růží
nezachrání
Tebe
ani Tvoje srdce
ani Tvojí duši

Čeká Tě jen
zatracení
nezakusíš
naplnění
neuvidíš
věčnost
neucítíš
vděčnost

Jen
nekonečné
kdyby

Tarra, 7.3., 1.6. 2023

Budu Tě zkoušet

Myslíš, že mě dostaneš?
Že si pohraješ,
jak si umaneš?

Jen si zahraješ
kostky se smrtí,
karty s náhodou,
ruletu s důvěrou.

Budu Tě zkoušet,
jestli utečeš,
jestli nezradíš,
jestli vydržíš.

Budu Tě zkoušet,
jaká je Tvá vůle,
jaká je Tvá láska,
jak moc máš
otevřené srdce
a jestli ctíš
co na srdci, to na jazyku.

Budu Tě zkoušet,
jak jsi citlivý,
jak jsi pravdivý
jak jsi odvážný.

Budu Tě zkoušet,
jestli je bezpečné
se Ti otevřít.

Tarra, 23.4.2023

Bestie

Přichází další nevinná duše,
která se zakoukala
do té mé.

Ale má mysl se zlobí
moje srdce se vzteká
a moje duše
jen konsternovaně zírá.

Nevyjde to, nevyjde!
Tohle není on!
Křičí moje celé já
a jako zběsilé zvíře
naráží do zdí,
vrčí na cizince
a kouše do mříží!

Devět bodů z deseti!
Vždycky něco chybí!

A já bych tak ráda.
Ale nejde to, nejde,
prostě to nejde!

Tarra, 7.4.2023

Nový život

„Jak se dá navázat na starý život?
Jak se dá pokračovat, když v srdci začínáte chápat, že se vrátit nelze?“

(Návrat krále – Pán prstenů, J.R.R.Tolkien)

Je tu nový život. Není horší ani lepší než ten starý. Je prostě jiný.

Je v pořádku plakat
Je v pořádku řvát
Je v pořádku pořád dokola se ptát
jak se to mohlo stát
a jestli jsme pro ně nemohli něco udělat…

Je v pořádku mluvit
Je v pořádku mlčet
Je v pořádku na celé kolo křičet

Je v pořádku se zase začít smát
A z něčeho si srandu udělat.

Máma by to tak chtěla.

Máme o anděla víc
A život jde dál

Je to nový život. Není horší ani lepší než ten starý. Je prostě jiný.

Tarra, báseň na rozloučenou, 22.4. 2022

Poznám…

Poznám to z Tvých očí,
poznám to z Tvé kůže,
poznám to z Tvé postavy.

Poznám to z Tvých šedin,
poznám to z Tvých vrásek,
i Tvůj postoj prozradí mi,
všechny Tvoje nálady.
Jak se má Tvá duše.
Jak se má Tvé srdce.

Umím číst v Tvém těle
jako bys to měl
napsáno na čele
Jako bych seděla
na březích řeky
její vlnky
píšou linky
a odlesky slunce
vypráví…

Vidm i to nejhlubší,
co máš skryté ve Tvé mysli.
A z temných koutů vylézá
jen když se nikdo nedívá.

Poznám, co Ti chybí,
poznám Tvoje chyby.
Poznám Tvoje neřesti
ale i Tvé bolesti
stejně jako radosti.

Poznám to z Tebe
stejně jako z obrazů.

Přečtu si Tě,
načtu si Tě,
vše, co v sobě ukrýváš.

Poznám, jestli žiješ
nebo jenom přežíváš.

Tarra, 8.4.2023