Probouzení

Když jsem Tě
po tom divokém roce
znovu uviděla
cítila jsem bezvětří.
Vyprahlou poušť
tichou pustinu
mrtvou planinu
Odvrácenou stranu Měsíce

I když mě Tvá duše
dříve vždycky hřála
Jako ohnivá tvář Slunce
Zahřívala tu mou

Nyní však Tvoje lví síla
utichla
A vítězný řev
zní pouze v mojí mysli

A tak se přede mnou rozprostřely
bezbřehé
pláně oceánu
kam jsem se konečně doplazila
když jsem se probudila
bylo to včera – lehce k ránu
když skončila noční můra
a strastiplná pouť

14 let utrpení
14 let připoutání
14 let nadějí
14 let smutků
14 nenaplněné lásky

A věky a věky propojení…

Končím s Tebou, Ty jeden hade!
Končím s Tebou, můj milý příteli.

Miluji Tě,
opouštím Tě
Miluji Tě,
propouštím Tě

Ze svého srdce
Ze svého těla
Ze svojí mysli

A děj se, co má se dít…
Už nebudu čekat
Na Tebe, na Tebe ani na Tebe
Už nebudu lpět
Na Tobě, na Tobě ani na Tobě

Jen na lásce
čisté jako sníh

A srdce naplnění

A vzájemném propojení

Tarra, 7.4.2023

Pochybnosti

I já mám svoje pochybnosti,
když se tak ploužím ve stínech,
když se tak ploužím ode zdi ke zdi
a neslyšíš ani můj dech.

Jak bys ho taky mohl slyšet,
když ve mně něco umřelo.
A nevím, kdy to bude vzkříšeno.
Jestli vůbec.

I já mám svoje pochybnosti
o tom, co bylo, je a bude,
budoucnost zahalená,
minulost nakukuje.

I já mám svoje pochybnosti,
nenech se zmást mým vzezřením,
nenech se zmást mojí silou.

I Ty bys je měl mít,
neb bez nich
bys jen
zpych.

Tarra, 20.3.2023

Vítr

Když zvedne se vítr a se stromy tančí
Když nadšeně smějou se a větvemi jančí
Když v půli ohnou se a stejně se nezlomí

Tak vidím sebe

Když vichr zavyje a prosviští houštinou
Pohladí mech a pročistí vzduch
Když vše se naladí na notu jedinou

Tak slyším Tebe

Když zvedne se vítr a strom se mu poddá
Když jemně ho obejme a korunu načechrá
Když jeden druhému tiše se oddá

Tak cítím nebe

Když zvedne se vítr a se stromy tančí
Vzpomenu na Tebe a na Tvoje objetí
Na Tvoje slova, když nejsi v zajetí…

Tarra, 30.1.2023, inspirováno toulačkou v čistém čerstvém sněhu a větru.

V proudu

Cítím, jak se uzdravuji,
když si všimneš,
kam směřuje má touha…
A galantně mi podáš ruku
a pomůžeš sestoupit
do mocného proudu řeky
který mě volá…

Cítím, jak se uzdravuji,
když si všimneš.

Cítím, jak i Ty se uzdravuješ,
když pro mě můžeš býti mužem.

Když si to dovolíš.

Když já si dovolím být ženou,
protože se cítím v bezpečí.

A já jsem v bezpečí!
I v tom mocném proudu
mocném proudu emocí.
Protože tahle řeka,
protože tenhle proud
je můj starší bratr.

Mocný proud emocí
řeka, která léčí,
řeka, která uzdravuje.

Cítím, jak i Ty se uzdravuješ,
když Tvoje hlava spočine na mé hrudi
a já jdu tím proudem
a Ty jsi jako pírko
a já Tě nesu proudem.

Neboj se a tiše sni,
klidně usni s hlavou na mé hrudi,
já Tě jím provedu.

Protože to je moje území,
protože to je moje útočiště.
Postav se proti mému bratru
a uvidíš!
Bude mě ochraňovat.
Ó, jak ten mě bude ochraňovat!
Spas se, kdo můžeš!
Nemůžeš ho nikdy přemoci.

Respektuj ho, vnímej ho,
usni s hlavou na mé hrudi
a nech se nést tím proudem,
nech se nést tou láskou,
nech se nést tím hněvem,
ryzostí i syrovostí,
dokonalou pravostí.
Je jako ostří nože,
ale nezalekni se – vždyť je to můj bratr.

Cítím, jak i já se uzdravuji,
když Tvoje hlava odpočívá na mé hrudi
jak se uzdravujeme oba
protože Tvoje mysl
protože Tvoje hlava
v tuto chvíli
naslouchá mému srdci
velmi zblízka.

Tarra, inspirováno snem 22.11.2022

Zjizvená

Zjizvená jsem
Uvnitř i venku
Na duši
Na srdci
Na těle

Zjizvená jsem
Nad okem
Na rukou
Na nohou
Na bocích
I v bráně života

Zjizvená jsem
Zvenku i zevnitř
Láskou i bolestí
Smutkem i radostí
Slibem i zradou

Zrodem Života
Dotekem Smrti

Zjizvená jsem
Ale žiju
Dýchám
Jsem

A jdu.

Tarra, 18.11.2022

Chvíle

Někdy na nás přijdou chvíle,
kdy věci nejsou černobílé,
ale nejsou ani šedivé.
Jak hladivé jsou Tvoje ruce,
jak hladivá jsou Tvoje slova,
jak hladivý jsi zas a znova,
když se očima setkáme
a oba se topíme
v nekonečnosti bezpodmínečnosti.

Možná, že někdy přijdou chvíle,
kdy se snění stane skutečností,
kdy ze zlosti
stanou se radosti
a odpuštění
v nekonečnosti otevřeného srdce.

Započato někdy v červenci, dokončeno v noci 11.8.2022

Závislost

Vždy, když si myslím,
že už jsem se odpoutala,
že už to mám na háku,
a že už jsem celá v cajku
co se chlapů týká,

zas odněkud vylezeš
a už v tom zase lítám.

Bojuju s tím.
bojuju sama se sebou,
abych odpustila,
abych se odpoutala,
abych zapomněla.

Tarra, 13.9. 2022

Dvě mrazivé miniatury

I.
Oči jako led,
úsměv hledal bys pár let,
postoj jako z kamene,
moje ticho říká vše.

18.8.2022

II.
Miluju Tvou vášeň,
miluju Tvůj smutek,
miluju Tvou víru ve mě,
ale skutek? Utek.

30.8.2022

Jakpak moc jsi silný?

Jakpak moc jsi silný?

Uneseš mou tíhu?
Uneseš mé srdce?
Vejde se Ti do dlaní?

Ukonejší Tvoje náruč
Všechny moje smutky,
proplakané noci?

Zacelí Tvá obejmutí
Všechny moje rány
Co stále nechtějí přestat krvácet?

Uklidní Tvůj hlas
Rozjitřené nitro
Rozbouřenou mysl?

Zahojí Tvá přítomnost
Všechny moje jizvy
Co se znovu
a znovu
a znovu
otevírají?

…

Jakpak moc jsi silný?
Uneseš mou tíhu?
Uneseš mou Sílu?

Která není nekonečná
Je mou tichou společnicí
s ještě tišší Samotou…

Dnešní… noční… 8.8.2022

Morální kocovina

Rozlišuj pečlivě,
co říká hlas intuice,
zda-li to není Tvoje touha?

Svlékáš mě pohledem…
Vidíš mě celou?

Nad ránem
zbyde jen
morální kocovina…

Tarra, 16.7.2022